Pro nás lidi je typické, že máme názor na vše. Na sebe, na ostatní lidi, na to, co je správné, co se nedělá, co by se mělo a nemělo. Hlavně na to, co se nám líbí a co ne. Jsou však naše názory stálé? Je možné mít na něco názor celý život? Jak vůbec funguje utváření postoje k nějakému předmětu nebo oblasti předmětů?
Zpočátku se s danou věcí seznámíme. Ať už se jedná o cokoli, tento postup mívá celkem pravidelné kroky – zjistíme, o co jde. Někdy sami tím, že se s tím setkáme, jindy nám o daném tématu řekne někdo další nebo si o něm přečteme apod.
Prvotní reakce záleží na tom, zda jsme k tématu přišli sami či nikoli. Pokud ano, pak si utváříme názor na danou záležitost podle sebe – podle svých pravidel a životních principů, podle toho, zda nám přijde hezká či ne, správná či ne, zda zapadá do našeho hodnotového žebříčku, nepídíme se po detailech. Druhou variantou je, že se dozvídáme o něčem od někoho. Zde bývá typické, že převezmeme názor osoby, která nám jej sděluje.
Pídíme-li se po detailech, názor si různě upravujeme až dostane svou finální podobu. Co s tímto stanoviskem však udělá čas? Nebývá normální, abychom si drželi jeden názor po celý život. Hodně záleží na věku, ve kterém se utvoří, protože je známo, že jsou období v životě, kdy je toto utváření velmi pevné a striktní, stejně jako jsou jiné etapy života, kdy jsme více tolerantní, připouštíme větší množství variant a zajímá nás, co si o tom daném tématu myslí laici, odborníci, co to pro nás znamená apod.
Naše názorová paleta by měla být co nejpestřejší. Proto je ideální variantou sbírat informace, abychom měli své postoje čím podpořit. A to něco by měla být reálná data, ne pouze domněnky nebo pocitové reakce. Mysleme tedy na to, až budeme příště něco zarytě tvrdit přesto, že nevíme, zda je to skutečně pravda či nikoli. Buďme více otevření novým myšlenkám.